DJ Transcave: Od hvězdářského dalekohledu k vlastnímu trancu

DJ Transcave stojí za mixážním pultem od začátku devadesátých let. V posledních letech se ale naplno pustil také do vlastní produkce. Jeho skladby vycházejí u zahraničních vydavatelství a nacházejí si posluchače po celém světě. Dne 2. prosince 2026 mu u českého housemagazine.cz records vychází First Flight. Povídali jsme si o hudebních začátcích, vesmíru, londýnské trance scéně, přátelství i o tom, proč je pro něj hudba především radostí.

„First Flight“ vychází 2. prosince u housemagazine.cz records. Jaký je to pocit, vydat track po zkušenostech se zahraničními labely i na domácí půdě?

Je to moc hezký pocit. Trance spojuje lidi napříč hranicemi, ale stejně jako třeba v hokeji mám radost, když se něco podaří i u nás doma. Těší mě, že v České republice funguje vydavatelství, které dává prostor producentům elektronické hudby.

K housemagazine.cz records mě přivedl kamarád Stif, který už u tohoto labelu vydával. Zhruba před rokem mi také hodně pomohl s produkcí. Dodnes si pamatuji jeho připomínky k mému slabému subbasu. (smích) Měl pravdu a právě takové rady člověka posouvají dál.

Jsme poměrně malá země a někdy si možná trochu myslíme, že jsme pupek světa. V roce 2011 jsem pobýval v jedné anglické rodině. Pán domu byl velký hudební nadšenec a sběratel vinylů. Když jsem se zeptal, jestli znají nějakého českého zpěváka nebo kapelu, nastalo ticho. Až jeden německý učitel, který tam byl na návštěvě, si vzpomněl na Karla Gotta a Včelku Máju. (smích)

O to větší radost mám dnes, když vidím, že moje hudba nachází posluchače v Anglii, Austrálii, Peru a dalších zemích. Třeba díky ní někdo zjistí, že i v České republice vzniká trance.

Nedělám si iluze, že budu bořit světové hitparády. Ale už samotný fakt, že moje skladby překračují hranice, je pro mě obrovskou motivací. A vydat něco také doma má samozřejmě zvláštní, osobnější kouzlo.

V popisu tracku zmiňuješ inspiraci vesmírem a cestou k černé díře. Jak moc tě toto téma ovlivňuje při samotné tvorbě melodií a volbě zvuků?

Vesmír mě fascinuje od dětství. Patřím ke generaci takzvaných Husákových dětí a dodnes vzpomínám na seriál Jiřího Grygara Okna vesmíru dokořán. A samozřejmě na jeho fantastickou elektronickou znělku od Vangelise! Seriál jsem si dokonce nahrával na kotoučový magnetofon a vážně jsem přemýšlel, že se jednou stanu astronomem.

Často jsem pozoroval hvězdy dalekohledem a poslouchal elektronickou hudbu. Tohle spojení tajemství vesmíru a syntetizátorových zvuků ve mně zůstalo dodnes. Obrovsky mě ovlivnil Jean-Michel Jarre a později také Mike Oldfield, především jeho nádherné album The Songs of Distant Earth.

Hudbu jsem měl kolem sebe odmalička. Táta hraje country, já miloval skupinu ABBA a čtyři roky jsem chodil na klavír. Přiznávám, že tehdy mě to moc nebavilo. Dnes jsem za to ale rád. (smích)

V osmdesátých letech jsme chytali západoněmecké rádio Bayern 3, takže jsem vyrůstal také na Depeche Mode, Erasure, OMD nebo Sandře. Dodnes obdivuji Vince Clarkea. Fascinuje mě, jak dokázal vrstvit různé syntetizátorové linky a vytvářet z nich úžasné melodické celky. V jeho tvorbě vidím hodně společného s melodickým trancem.

Koncem osmdesátých let mě navíc okouzlily zvuky počítačů a her. Tehdy jsem se poprvé setkal s Atari nebo IQ 151. Dokonce jsem si pro zábavu vytvářel jakési pravěké mashupy – kombinoval jsem například Erasure s hláškami z pohádky Mrazík. Ivánkovi to s loupežníky do rytmu docela šlo. (smích)

Když dnes skládám trance, snažím se, aby hudba měla prostor, atmosféru a dokázala posluchače někam přenést. Baví mě dlouhé melodické plochy, postupné vrstvení syntetizátorů a budování napětí.

Vesmír je pro mě nekonečným zdrojem představ. A hudba je krásný způsob, jak tyhle představy převést do emocí.

Zůstáváš věrný „poctivému“ melodickému trancu. Co je pro tebe při produkci nejdůležitější – technická dokonalost, nebo emoce?

Jednoznačně emoce. Jsem poměrně citlivý člověk a hudbu opravdu prožívám. Miluji barvy zvuků, jejich kombinace a to, jak dokážou vyvolat určitou náladu.

Někdy si prostě sednu k malým klávesám, zkouším různé tóny a zvuky a čekám, co mě zaujme. Nemusím mít předem připravenou melodii. Baví mě samotné objevování.

Hodně používám Nexus, Serum a soundbanky od Darrena Portera. Rád jednotlivé nástroje vrstvím a hledám kombinace, které spolu dobře fungují.

Právě Nexus mi kdysi doporučil kamarád Pavel Svoboda, známý jako Pajaaa18. Pavel mi v začátcích nesmírně pomohl, nejen s produkcí, ale také tím, že mě doporučil svému australskému vydavateli. Postupně se z nás stali velcí přátelé, přestože jsme se dosud osobně nepotkali. I tohle je na hudbě krásné.

Samozřejmě vím, že dobrý mix, mastering a správně vyvážené frekvence jsou důležité. Ale technicky dokonalá skladba nemusí automaticky znamenat dobrou skladbu.

Pro mě je nejdůležitější, aby hudba měla duši. Aby se při ní člověk zasnil, usmál nebo v něm melodie něco zanechala. Pokud se mi to podaří, má to pro mě větší hodnotu než dokonale vypadající frekvenční analyzér.

Nedávno jsi navštívil Trance Sanctuary v Londýně a potkal se s lidmi z EML Recordings. Jaký rozdíl vidíš mezi zahraniční a českou trance scénou?

Do londýnského Ministry of Sound jsem se dostal vlastně spontánně. Byl jsem v Anglii s přítelkyní a její dcerou, které měly naplánované nákupy. Já měl den pro sebe a zjistil jsem, že se koná Trance Sanctuary. Tak jsem si koupil vstupenku, mimochodem za příjemných přibližně 700 korun, a vyrazil.

Před tak legendárním klubem jsem čekal obrovskou frontu. Jenže když jsem přišel, stála tam jedna slečna, jeden kluk a já. Tři lidé! Říkal jsem si, jestli jsem vůbec správně. (smích) Klub se samozřejmě později zaplnil a atmosféra byla fantastická.

Nejvíc mě ale překvapila otevřenost lidí a samotných DJs. Odehráli set a pak normálně přišli mezi návštěvníky, povídali si, fotili se. Žádné hvězdné manýry.

Například se Simonem Leonem jsem hovořil asi patnáct minut. Když zjistil, že jsem z Česka, vyprávěl mi, že jeho maminka nějakou dobu žila v Praze. On sám v mládí běhal a jedním z jeho sportovních vzorů byl Emil Zátopek. Takže jsme nakonec probírali i českou atletiku. (smích)

Ještě větším zážitkem bylo setkání s Jasonem z EML Recordings. Krátce před cestou jsme se domluvili na vydání mé skladby Golem. S Jasonem jsem si psal kvůli smlouvě a zeptal se, jestli bychom se nemohli v Londýně potkat.

Souhlasil. Až později jsem zjistil, že si nepíšu jen s nějakým manažerem, ale přímo s majitelem labelu. (smích)

Nakonec jsme spolu strávili asi pět hodin. Procházeli jsme se Londýnem a povídali si o hudbě, vesmíru, astronomii a dokumentárních filmech. Ukázalo se, že máme opravdu hodně společného. Dnes jsme pravidelně v kontaktu a Jason se příští rok chystá do České republiky.

Právě tahle přátelskost a spontánnost mě na zahraniční scéně těší. Mám pocit, že lidé tam někdy dokážou otevřeněji vyjádřit podporu nebo pochvalu.

Nechci tím ale české scéně křivdit. I tady mám skvělé kamarády, kteří mi hodně pomohli. Jen jsme možná jako národ trochu zdrženlivější.

Například jsem kdysi strávil asi čtyři dny přípravou mashupu Talla 2XLC a Karla Gotta s písní Stále mlád. Dostat Gottův zpěv z přibližně 115 BPM do 140 BPM nebyla žádná legrace. Mashup jsem potom nabídl zdarma, ale reakcí přišlo poměrně málo.

Naopak třeba moje kamarádka, švédská producentka Helena Kristiansson, mě dokáže povzbudit prakticky při každé nové skladbě.

Naštěstí i u nás postupně přibývá lidí, kteří moji hudbu podporují. Moc si toho vážím. Pořád jsem ale jen kluk z Kladna, kterého baví trance.

DJ Transcave s Jasonem z EML Recordings v Londýně

DJ Transcave se Simonem Leonem

Dlouhodobě buduješ komunitu kolem svého YouTube kanálu a Trance.cz. Jak moc ti zpětná vazba posluchačů pomáhá v uměleckém růstu?

K pravidelnému mixování jsem se vrátil asi před osmi lety. Zpočátku jsem si mixy připravoval jen pro sebe, abych měl co poslouchat v autobuse cestou do práce.

Jeden z nich jsem poslal francouzskému producentovi Ultraboosterovi do Paříže. Líbilo se mu to a přesvědčil mě, abych mix zveřejnil na Mixcloudu. A tak to celé začalo znovu.

Postupně jsem začal pravidelně publikovat mixy melodického a vokálního trance, většinou kolem 134 až 142 BPM. Dnes má můj YouTube kanál kolem dvou tisíc odběratelů.

Vždycky jsem vybíral skladby podle toho, jestli se mi líbí, nikoliv podle známého jména nebo vydavatelství. Rád objevuji i méně známé producenty a krásné skladby, které jsou třeba volně dostupné na SoundCloudu.

S Trance.cz mám spojené hezké vzpomínky. S Michalem Makovcem jsme kdysi tak trochu neoficiálně soutěžili, kdo jako první upozorní na nějakou zajímavou novinku. (smích) Bavilo mě také sdílet mashupy a bootlegy.

Velkou radost mi udělala domluva s Petrem Gruberem, díky které jsem mohl připravit jeden speciální DJ mix přímo pro Trance.cz.

Dnes už mám na objevování a sdílení hudebních novinek méně času. Většinu volných chvil věnuji vlastní produkci, propagaci a také DJ hraní. Ale chuť objevovat kvalitní trance mě neopustila.

Mezi mé dlouhodobé oblíbence patří Darren Porter, Talla 2XLC, Aly & Fila nebo ReOrder.

S Darrenem Porterem mám mimochodem spojenou krásnou vzpomínku. Na narozeninové akci ReOrdera jsem mu věnoval sedmihodinový mix sestavený výhradně z jeho skladeb. Předal jsem mu ho na CD a on mi podepsal moji kopii. Později mi napsal, že mix poslouchal v autě cestou do Německa a líbil se mu. To byl pro mě úžasný pocit.

Podobnou radost mi dnes přináší, když moje vlastní skladby zahrají DJs jako ReBoot, Alex Di Waine nebo u nás Trancin a Michal Makovec. Moje hudba zazněla také na Afterhours.FM.

Velmi si vážím i spolupráce se SoundEmotem. Mám u něj tři vydané skladby, další se připravuje, objevil jsem se na jeho kompilacích a osobně mi dělá mastering. Ještě nedávno bych si něco takového ani nedokázal představit.

Zpětná vazba je pro mě nesmírně důležitá. Nejen pochvala, ale i věcná kritika. Člověk se pořád učí a někdy právě někdo jiný upozorní na věc, kterou sám přeslechne.

Nejde mi ale o rekordy ve sledovanosti. Hudbu vybírám, mixuji a skládám především pro radost. A pokud tu radost dokážu předat dál, je to pro mě největší odměna.

Co pro tebe znamená tento release v rámci dalšího hudebního směřování? Zůstaneš u upliftingu, nebo tě láká experimentovat?

Moje cesta k vlastní produkci byla poměrně dlouhá. První pokusy jsem měl už kolem roku 2008 v programu Magix Music Maker 16. Vytvořil jsem asi patnáct skladeb, ale postupně jsem narazil na možnosti programu a kolem roku 2011 s produkcí přestal.

K DJ mixování jsem se vrátil v roce 2018, tentokrát přes VirtualDJ. Dříve jsem používal Traktor. Mimochodem, vždycky jsem snil o mixování na gramofonech Technics SL-1200. Jenže tehdy bych na ně potřeboval tiskárnu na peníze. (smích)

Zásadní impuls přišel asi před třemi lety od mého syna. Jednou se mě zeptal: „Tati, proč taky něco nevytvoříš?“

FL Studio jsem už měl, ale několikrát jsem ho zkoušel a pokaždé skončil, protože jsem se v něm nedokázal pořádně zorientovat. Syn mi ukázal základy a najednou mě to chytlo.

Následovaly stovky hodin u počítače, sledování tutoriálů a spousta pokusů a omylů. Hodně jsem se učil například z videí Darrena Portera nebo Huntera UT. Trvalo přibližně dva roky, než jsem vytvořil skladbu, se kterou jsem byl opravdu spokojený.

Dnes už se mohu více soustředit na samotné skládání. A právě to mě nesmírně baví.

Melodický a uplifting trance zůstane mojí srdeční záležitostí, ale nechci se uzavírat do jedné škatulky. Baví mě temnější atmosféra, různé zvukové experimenty i neobvyklé náměty.

Některými skladbami se navíc snažím trochu představovat českou kulturu zahraničním posluchačům. Například Golem, který vyšel u britského EML Recordings, je inspirovaný známou pražskou pověstí. A připravuji také skladbu R.U.R., inspirovanou dílem Karla Čapka, díky němuž se do světa rozšířilo slovo „robot“.

Připadá mi krásné spojovat moderní elektronickou hudbu s příběhy, které mají kořeny právě u nás. Když se díky nějaké mé skladbě někdo v zahraničí začne zajímat o pražského Golema nebo Karla Čapka, budu mít radost.

Nemám ambice být hudebním velvyslancem. (smích) Ale když už se moje hudba dostává do světa, proč s ní neposlat i malý kousek české kultury?

Do budoucna připravuji také několik spoluprací se zajímavými producenty. Konkrétní jména si zatím nechám pro sebe, ale některá už v tomto rozhovoru zazněla. A aby to bylo genderově vyvážené, budou mezi nimi muži i ženy. (smích)

Pořád se považuji za začátečníka, který se má co učit. Když slyším třeba produkci Laucca, říkám si, jak fantastickou hudbu dokáže vytvořit.

Ale některé okamžiky už mi nikdo nevezme. První podepsaná smlouva s vydavatelstvím. Poprvé vidět jméno DJ Transcave na Beatportu. Nebo slyšet vlastní track v setu jiného DJe.

A ještě jednu věc považuji za důležitou. Dnes se hodně mluví o umělé inteligenci v hudbě. Já mám AI rád jako pomocníka, třeba při hledání informací nebo řešení technických problémů. Ale samotnou hudbu chci tvořit vlastní hlavou a rukama.

Nedovedu si představit, že zadám několik příkazů, nechám si během pár minut vygenerovat hotovou skladbu a vydám ji pod svým jménem jako vlastní tvorbu.

Neodsuzuji každé využití generované hudby. Jen si myslím, že posluchač by měl mít možnost jasně rozlišit, co vytvořil člověk a co umělá inteligence. Uvítal bych proto její důsledné označování na hudebních platformách.

Pro mě je totiž právě hledání melodií, zkoušení zvuků a postupné skládání jednotlivých vrstev tím nejkrásnějším na celé produkci.

Vydání First Flight u housemagazine.cz records proto beru jako další krok a doufám, že také jako začátek dlouhodobější spolupráce. Inspirace mám zatím dost a rád bych v tvorbě pokračoval, dokud mi bude přinášet radost.

Je na závěr někdo, komu bys chtěl poděkovat, nebo něco, co bys rád vzkázal posluchačům?

Určitě. Především bych chtěl poděkovat všem lidem, kteří mě podporují. Nechci tady vyjmenovávat jednotlivá jména, protože bych určitě na někoho zapomněl a to bych nerad. Každý, kdo mi někdy poradil, povzbudil mě, zahrál některou z mých skladeb nebo si ji jen poslechl, má můj velký dík.

Zvláštní poděkování patří mojí přítelkyni za její trpělivost a toleranci. Dokáže totiž snášet, že sedím dlouhé hodiny u počítače se sluchátky na uších, ponořený do vlastního hudebního světa. Vím, že to se mnou někdy není jednoduché. (smích)

A samozřejmě děkuji svému synovi. Právě jeho jednoduchá otázka, proč také něco nevytvořím, mě před několika lety znovu nastartovala. Možná si ani neuvědomuje, jak moc pro mě tehdy znamenala.

Ještě bych ale rád zmínil jedno jméno, které se mi v poslední době často honí hlavou.

Tomáš Malina, známý jako Thomas Coastline.

Tomáš pocházel stejně jako já z Kladna. Měl jsem možnost ho poznat jen velmi zběžně, takže rozhodně nechci předstírat, že jsme byli blízcí přátelé. Jeho hudby jsem si ale vážil.

Bohužel 24. února 2021 podlehl rakovině a odešel příliš brzy.

Někdy mě napadne taková zvláštní, možná trochu bláznivá myšlenka. Jestli se náhodou kousek jeho hudebního ducha nepřenesl na dalšího kladenského nadšence do trance. (úsměv)

Samozřejmě to myslím s velkou nadsázkou a pokorou. S Tomášem se rozhodně nechci srovnávat. Byl to výborný producent, který dokázal svou hudbou oslovit spoustu lidí. Já jsem na své producentské cestě stále poměrně krátce.

Ale připadá mi hezké, že ve stejném městě, kde tvořil on, dnes vzniká další trance hudba.

Na 28. listopadu jsem si domluvil hraní v Retro Baru na Kladně a rád bych při této příležitosti Tomáše také připomněl. Mluvil jsem o tom s Luigim Di Mare a i jemu se ten nápad líbil. Chtěl bych, aby to byla především příležitost společně si užít trance a zároveň zavzpomínat na člověka, který tuhle hudbu miloval.

Rozhodně si na jeho jménu nechci dělat žádnou reklamu. Je to jen upřímná vzpomínka a projev úcty. A snad by Tomáš měl radost, že se na Kladně našel další člověk, kterého baví skládat trance.

A úplně na závěr bych chtěl všem popřát hodně zdraví, radosti a krásných hudebních zážitků.

Hudbu tvořím především pro radost. A jestli moje melodie udělají radost i někomu dalšímu, pak to celé má smysl.

Děkuji vám všem. Trance zdar!