top of page

Věda vysvětluje, proč děláme "Bass face"

  • Obrázek autora: TiGi
    TiGi
  • před 1 hodinou
  • Minut čtení: 2

Určitě jste to v klubu nebo na festivalu zažili sami – příjde mohutný bassline, nečekaný zvrat v tracku nebo masivní drop, a místo úsměvu svraštíte nos, zatnete čelist a nasadíte výraz, jako by vám někdo pod nos strčil zkažené mléko. V elektronické taneční hudbě se tomuto fenoménu říká „Bass Face“.


Dymorfní výraz: Když extrémní radost vypadá jako odpor

Jak je možné, že na momenty největšího hudebního nadšení reagujeme grimasou, která tradičně značí znechucení, agresivitu nebo nepohodlí? Psychologie pro tento jev má odborné označení: dymorfní výraz (dimorphous expression).


Studie publikovaná v časopise Psychological Science (autorka Aragón a kol., 2015) odhalila, že při extrémní emocionální intenzitě má lidský mozek tendenci vyjadřovat pozitivní pocity pomocí výrazových prvků, které běžně patří k opaku – tedy k nevolnosti či agresi.


  • Regulace emocí: Vědci naznačují, že dymorfní výraz slouží jako jakýsi „emocionální ventil“. Pokud vás hudba zasáhne příliš silně, tělo použije protichůdnou mimickou reakci, aby pomohlo vstřebat tak intenzivní příval euforie.

  • Moment překvapení: Bass face se nejčastěji objevuje ve chvíli, kdy se spojí překvapení a uspokojení – například při nečekaném zvratu v dropu nebo při představení extrémně syrového zvuku.


Od dubstepu po house: Kulturní fenomén parketu i DJského pultu

Ačkoliv byl bass face dříve spojován především s tvrdšími žánry jako dubstep, drum & bass či riddim, dnes prostupuje napříč celou scénou elektronické hudby.


DJs i posluchači reagují na těžké basy úplně stejně. Známý house producent John Summit nedávno zavtipkoval na síti X, když sdílel tvrdý Subtronics remix tracku Crystallized:

„Někde tam venku právě nějaká house holka udělala svůj úplně první bass face v životě.“
Filip Zelinka - Heartbreak
CZK 25.00
Koupit

Výraz grimasy se tak stal univerzálním podpisem klubové kultury – je to neverbální signál mezi posluchačem, DJem a zbytkem parketu, který bez jediného slova říká: „Tenhle zvuk je tak dobrý, až to bolí.“


A až příště na akci svraštíte obličej při dalším bangeru, nemusíte se stydět – váš mozek se jen snaží usměrnit nával čistého endorfinu.

 
 
 

Komentáře


bottom of page