MORTEN: O tom, co funguje, rozhoduje taneční parket, ne studio

Méně zvuků, více prostoru a napětí, které nesmí zmizet ani před padesáti tisíci lidmi. MORTEN v rozhovoru pro housemagazine.cz vysvětluje, jak se proměnila jeho produkce, co ho naučila reakce publika na „Gimme Dat“ a proč ho inspiruje 2Pac. Před návratem do pražské O2 areny, kde 27. listopadu vystoupí na The Sound Chapter, slibuje ukázat temnější, undergroundovější tvář Future Rave.

Kdybys pustil některou ze svých současných skladeb mladšímu MORTENOVI, který teprve začínal v Dánsku, co by ho nejvíc překvapilo? A co by ti naopak vytkl?

Překvapilo by ho, jak jednoduché moje skladby dnes jsou. Tehdy jsem se snažil do jednoho tracku nacpat úplně všechno. Dnes vím, že právě prostor dává hudbě sílu. Nejspíš by mi vytkl, že málo riskuju. Možná by měl pravdu — a právě proto se snažím Future Rave pořád posouvat dál.

Future Rave propojuje temnější klubovou atmosféru s energií velkých pódií. Co podle tebe hudba nesmí ztratit, když se přesune z malého klubu na hlavní festivalovou stage?

Napětí. V klubu vzniká temná atmosféra přirozeně, ale na hlavní stage se snadno ztratí ve velkých dropech a ohňostrojích. Pokud skladba působí trochu nebezpečně i před padesáti tisíci lidmi, funguje.

Vzpomeneš si na skladbu, které jsi ve studiu naprosto věřil, ale při prvním hraní před publikem tě její přijetí překvapilo? Co tě to naučilo o rozdílu mezi dobrým trackem a skladbou, která opravdu funguje na parketu?

V poslední době to bylo vlastně přesně naopak. „Gimme Dat“ původně vznikla jako nové intro, které jsem si v srpnu připravil na festival v Dánsku, kde jsem hrál závěrečný set. Moc jsem nad tím nepřemýšlel, ale reakce publika byla šílená. V tu chvíli jsem věděl, že z toho musím udělat skladbu. Naučilo mě to, že rozhoduje taneční parket, ne studio.

Kterému zdánlivě drobnému detailu ve své produkci věnuješ nejvíc času, přestože by ho většina posluchačů nedokázala pojmenovat? Mohl bys to přiblížit na příkladu konkrétní skladby?

Prostoru těsně před dropem. Půl vteřiny ticha, filtr, způsob, jakým se vrátí kopák. Nikdo to nedokáže pojmenovat, ale každý to cítí.

Je nějaká skladba z úplně jiného žánru, u které by tvoji fanoušci vůbec nečekali, že ji máš rád, ale ovlivnila tvůj pohled na hudbu? Co sis z ní odnesl?

2Pac. Většina lidí by to asi nečekala, ale miluju většinu jeho skladeb. Nikdy nezněl, jako by se snažil někomu zavděčit, a každá jeho nahrávka měla skutečný postoj a emoce. Naučilo mě to, že track potřebuje pocit a vlastní identitu, nestačí jen dobrý drop.

Kdybys na jednu noc neměl žádné vlastní skladby ani známé hity a nemohl se opřít o jméno MORTEN, jak by sis jako DJ získal taneční parket? Co považuješ za svou nejsilnější dovednost za mixem?

Číst publikum. Hrát jeden hit za druhým dokáže každý. Skutečné umění je poznat, kdy ubrat, kdy změnit energii a kdy dát lidem to, co chtějí. Hrál bych skladby, které nikdo nezná, a na nich bych postupně stavěl.

V Praze už jsi vystupoval. Jaká konkrétní vzpomínka se ti vybaví, když se řekne české publikum? A máš při návratech čas poznávat město, nebo Prahu znáš hlavně z cesty mezi letištěm, hotelem a pódiem?

Praha je jedno z nejkrásnějších měst na světě, město tisíce věží, a publikum má stejnou energii jako samotné město. Upřímně, většinou je to letiště, hotel, pódium. Vždycky se ale snažím najít čas alespoň na procházku nebo večeři ve městě.

27. listopadu se vrátíš do Prahy na The Sound Chapter v O2 areně. Na co se těšíš nejvíc a co bude při přípravě setu největší výzvou? Je nějaká stránka MORTENA, kterou bys tentokrát chtěl českému publiku zvlášť ukázat?

O2 arena je výjimečný prostor a The Sound Chapter je typ akce, kde můžete vyprávět příběh, ne jen hrát hity. Výzvou je najít rovnováhu mezi novou hudbou, jako jsou „Gimme Dat“ a „London“, a skladbami, které lidé chtějí slyšet. Tentokrát chci ukázat temnější, undergroundovější stránku Future Rave.